Kokořín

Hlavní menu

Kokořín

Turistické informace

Tipy na výlety do okolí

Aktivní dovolená

Penzion U Přemysla
Cena od: 425 Kč os./noc
Hotel Rezidence Liběchov
Cena od: 1300 Kč os./noc
Hotel Alabama
Cena od: 620 Kč os./noc
Apartmá Pštrosí farma Zbyny
Cena od: 300 Kč os./noc
Přidat hotel 
Víte že…

Víte, že Bozkovské dolomitové jeskyně ukrývají Jezerní dóm – největší podzemní jezero v Čechách? Na jeho hladině se zrcadlí krápníková výzdoba celé jeskyně.




Pověsti

Poznatky historiků a seznamy držitelů hradu jsou jedna věc. Kdo ale obýval pustnoucí Kokořín ve skutečnosti? Nemůžeme se sice odvolávat na záznamy z pera očitých svědků, neboť o tom dost možná ani psát nemohli, nijak to ale existenci tajuplných obyvatel hradu nezpochybňuje. To ví každý, kdo se u Kokořína ocitl, i kdyby jen náhodou, večer po setmění.

Nikdo to sice už dnes nahlas neřekne, ale večer co večer vyjíždí z hradu na černém oři v houfu jezevčíků s ohnivými jazyky „divoký lovec“. Kdybyste ho náhodou potkali, vůbec se nemusíte bát. V minulosti se prý nejednou nad člověkem, „který si chtěl v bídě zoufati, slitoval, a štědře ho obdaroval.“ V doprovodu své psí smečky jezdívá lovec ke staré kokořínské tvrzi a zpět. Na hradě mu dělává společnost „bíla postava“, mezi jejíž obzvlášť oblíbenou zábavu patří obcházení po ochozu věže. Poté, co obejde galerii, se prý jakoby jedním plamenem celá věž osvětlí. Domnívám se, že ona postava svítí „divokému lovci“ na jeho zpáteční cestě. Kupodivu ještě nikoho nenapadlo dát tyto dva podivné úkazy do souvislosti.

Pověsti

Dalšími nezvanými hosty hradu byli v 17. století Petrovský a jeho loupežnická banda. Dlouho nemilosrdně sužovali zdejší kraj, až se jim jejich zlotřilé výpady zle vyplatily. Petrovský byl chlap zlý, sprostý, ale hlavně ješitný. Jednou se se svými kumpány vydal přepadnout nedaleký mlýn, ale mlynář a chasníci se nezalekli a pořádně je vypráskali. Petrovský to tak ale nechtěl nechat a připravil mlynářovi pomstu. V převleku za bohatého cizince podloudně vylákal mlynářovu dceru Lidušku a spolu s loupežníky ji unesl na hrad Kokořín. Na druhý den jí chtěli useknout ruku a výměnou za výkupné poslat zpět do mlýna. Stará baba, která dělala loupežníkům hospodyni, se však nad krásnou dívkou ustrnula, „pohladila ji po vlasech drsnou rukou“, a když loupežníci usnuli, propustila dívku domů. Na cestu jí dala do zástěry trochu hrachu. Zde se výpovědi rozcházejí, a tak nevíme, jestli Liduška hrách při útěku trousila omylem, nebo byla tak důmyslná a vyznačila si jím cestu od hradu až domů. Co ale víme je, že mlynář spolu s dalšími ozbrojenci díky této hrachové cestě našli tajný přístup do hradu a všechny loupežníky do jednoho zabili.

Co obě tato vyprávění spojuje? Jednou se prý našlo za hradem na zemi pár mincí. Lidé je sebrali, ale když napříště procházeli stejnou cestou, hle, ležely tam mince opět. Dlouho pátraly po původu penízů až přišli na to, že ve větvích stromů visí měšec, ze kterého mince postupně vypadávají. Jestli je tam pověsil „divoký lovec“, nebo ukryli loupežníci, nikdo dodneška netuší.