Kokořín

Hlavní menu

Kokořín

Turistické informace

Tipy na výlety do okolí

Aktivní dovolená

Penzion U Přemysla
Cena od: 425 Kč os./noc
Hotel Rezidence Liběchov
Cena od: 1300 Kč os./noc
Hotel Alabama
Cena od: 620 Kč os./noc
Apartmá Pštrosí farma Zbyny
Cena od: 300 Kč os./noc
Přidat hotel 
Víte že…

Víte, že jednou z nejcennějších uměleckých památek ve městě Děčín je Růžová zahrada? Romantický park, nacházející se na skalní terase nad městem, krášlí gloriet se sochami mytologických božstev.




Historie hradu Kokořín

Počátky Kokořína nejsou písemně doloženy, ale o tom, že jako pustnoucí, už dávno neobývaný a císařem zapovězený hrad šel téměř z ruky do ruky, je dokladů víc než dost. Vystavět jej nechal pravděpodobně ještě ve druhé čtvrtině 14. století Hynek Berka z Dubé. První písemná zmínka pochází z roku 1427, kdy jej vlastnil Aleš Škopek z Dubé. Traduje se, že kvůli jeho příslušnosti ke katolické straně byl hrad husity vypálen, ale domněnku vyvrací fakt, že on sám jako kališník bojoval proti křižáckým vojskům v bitvě u Ústí nad Labem.

Jaká je historie Kokořína?

V 15. století vznikl o Kokořín dokonce spor, který později při romantické rekonstrukci hradu vymaloval dvorní malíř rodiny Špačků Julius Fischer na zeď loveckého předpokoje v druhém patře starého paláce. Proti Dětrichovi z Janovic a Chlumce, který si Kokořín vyžádal od Komory královské, v jejímž držení se hrad tenkrát poprvé ocitl, se ohradil dědic hradu po Závišovi z Klinštejna. Spor ovšem nebyl nejspíš tak vypjatý, že by došlo až k souboji pánů na koních, jak na nástěnné malbě předvádí Julius Fischer.

Bydlení na hradě si vyzkoušela řada dalších svobodných pánů. Když ho však v 16. století získal Hynek Beřkovský ze Šebířova, dospěl k názoru, že obývat hrad už není tak pohodlné, jak bývávalo, a postavil ve vsi u poplužního dvora novou gotickou tvrz, kam se i se svou rodinou přestěhoval. Jeho dcera Dorota nechala již v roce 1545 zapsat hrad do nově vzniklých zemských desek jako „pustý“ a tohoto přívlastku se Kokořín už nezbavil.

Jaká je historie Kokořína

Roku 1610 vlastnil hrad Rudolf II., který jej koupil za 96 tisíc kop grošů míšenských „v pátek o neděli o vůli“ od Adama Tobiáše Hrzána z Harasova, aby jej jeho bratr Matyáš o rok později „ve čtvrtek po sv. Jakubě“ za 75 tisíc kop grošů míšenských „úplně a docela zaplacených“ zase prodal do rodiny Berků z Dubé a Lipého. Václavu Berkovi z Dubé byl ale za jeho účast na stavovském povstání po bitvě na Bílé hoře veškerý majetek zkonfiskován, takže se Kokořín opět dostal do vlastnictví Komory královské. Od ní jej nejspíš za zásluhy, neboť zaplatil jen 20 tisíc z vypočítaných  260 tisíc zlatých rýnských, dostal hrabě Adam z Valdštejna. Chvíli byl jeho majitelem i Albrecht Valdštejnský. Pustnoucí hrad si ke svému majetku na začátku 17. století připočetli také Habsburkové, aby jej Ferdinand II. roku 1636 zase obratem daroval Janu Boeckovi, „císařskému generálu a nejvyššímu nad třemi tisíci lidu pěšího“. O tom, že byla Habsburkům chátrající ruina trnem v oku, svědčí zapsání hradu Kokořín Ferdinandem III. po třicetileté válce mezi tzv. hrady prokleté a zákaz hrad opravovat a jakkoli udržovat.

Svobodní pánové z Bubna nechali v roce 1715 na severní straně poplužního dvora vystavět nový barokní zámek a gotika byla nadobro ponechána svému osudu. Přesto hrad roku 1740 koupil hrabě František Karel Swerst – Špork. Jeho dcera Barbora O´ Reillyová jej pak prodala roku 1807 kněžně Terezii Windisgratzové. Jestli se dámy k hradu vydávaly alespoň na dobrodružné procházky, opravdu těžko říct. Před rodinou Špačkových, která svou romantickou invencí vtiskla ruině stávající podobu, hrad ještě krátkou chvíli vlastnili velkostatkáři Josef a Marie Jírovi.

I když komunisté na základě zákonů o pozemkové reformě po roce 1950 hrad vyvlastnili, byl po šestapadesáti letech opět navrácen rodině Špačkových. Záměrem Václava ani jeho syna Jana, který v obnově středověkého sídla po smrti otce pokračoval, nebylo opravit hrad proto, aby se v něm dalo opět bydlet. Měl být k dispozici všem, kteří se do zdejších končin vydávali podobně jako Karel Hynek Mácha, Vilém Kandler, Antonín Mánes, nebo J. R. Prayer rekonstruovat historii ze svých romantických představ. Tedy třeba i vám.